Výprava zpátky v čase: 80 let staré stereoskopické (3D) fotografie

Interaktivním panoramatickým fotografiím se někdy říká 3D fotografie, ale pravda je taková, že termín 3D fotografie by se měl používat výhradně pro 3D scény, kde se může kamera libovolně pohybovat. Proto mě občas zaráží, když jdu fotit ke klientovi virtuální prohlídky a na zdech tam visí nápisy “3D natáčení dnes!” :)

Následující fotografie ale tak trochu 3D jsou. Pseudo 3D efektu totiž můžete dosáhnout například tím, že vytvoříte dvě fotky zároveň z trochu různého místa, jakoby jste simulovali pohled levého a pravého oka. Této technice se říká stereoskopie. Ideální je potom použít zobrazovací techniku, která tyto dva snímky promítne do levého a pravého oka a tím se vám dostaví kýžený pocit prostorové hloubky pozorované scény.

Pro dopravení správného obrazu do správného oka se používají nejrůznější triky. Ty úplně počáteční a nejprimitivnější vás nutily naklonit se nad promítaný rozpůlený obraz a destičkou omezit výhled pravého oka doleva a levého doprava. Existovaly i různé stereoskopické kaleidoskopy na tomto principu. Dále to byly 3D červeno modré brýle, které filtrovaly obraz pro levé a pravé oko. Nevýhoda takových fotek je, že na tom s výslednou barevností nejsou úplně nejlépe. Mezi novější zobrazovací techniky patří různé polarizační brýle, které známe z 3D kin, až po dnešní 3D televize. Všude však platí, že potřebujete technické pomůcky a správné zpracování obrázku pro správné zobrazení scény.

Tady je však ukázka kreativního využití stereoskopického focení, které vzniklo před 80 lety. V té době nebyly žádné pomůcky pro zobrazování ani vytváření snímku. Fotograf prostě vytvořil dvě fotky vedle sebe, ideálně dvěma foťáky zároveň, aby nedošlo k časovému posunu. Když tyto fotky promítnete rychle za sebou, kýžený 3D efekt se dostaví i bez jakýchkoliv zobrazovacích pomůcek. Jednoduché, krásné, geniální.

Více fotografií tohoto typu najdete v článku na serveru cnews (díky @krystofnovak za odkaz)